Akce

Ústavní výchova

Z Sociální práce s dětmi a mládeží

Ústavní výchovu upravuje zákon č. 109/2002 Sb., o výkonu ústavní výchovy nebo ochranné výchovy ve školských zařízeních a o preventivně výchovné péči ve školských zařízeních a o změně dalších zákonů.[1] Jedná se o opatření navržené orgánem sociálně-právní ochrany dětí a schválené soudem. Před nařízením ústavní výchovy soud vždy zvažuje svěření dítěte do péče jiné fyzické osoby, zejména poručníkovi, opatrovníkovi či pěstounovi. Ústavní výchova představuje velký zásah do vztahu mezi dítětem a jeho rodiči. Důvody pro její nařízení stanovuje občanský zákoník v § 971, takto:[2]

  • Vážné ohrožení výchovy, duševního, tělesného či rozumového stavu nebo vývoj dítěte,
  • Narušení výchovy, duševního, tělesného či rozumového stavu nebo vývoj dítěte,
  • Rodiče dítěte nemohou jeho výchovu zabezpečit.

Ústavní výchova by měla plnit preventivní, nápravnou a výchovnou funkci. Zákonná doba, na kterou lze ústavní výchovu nařídit, je maximálně tři roky. Tuto dobu lze však opakovaně prodlužovat, nejdéle vždy na dobu tří let. Při nařízení ústavní péče však stále přetrvává vyživovací povinnost k dítěti a o její výši rozhoduje soud.

Mezi zařízení ústavní výchovy patří:

Do těchto zařízení jsou umisťovány i děti s mentálním, tělesným, smyslovým postižením a s vadami řeči, u nichž byla nařízena ústavní výchova. MŠMT spravuje databázi ústavní výchovy. Veřejná část této databáze je dostupná zde.


Externí odkazy


Reference

  1. Zákona č. 109/2002 Sb., o výkonu ústavní výchovy nebo ochranné výchovy ve školských zařízeních a o preventivně výchovné péči ve školských zařízeních
  2. § 971 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník